V Jen malé povzdychnutí

 Co nás u paní Záchovy zaráželo? 

Toto není seznam vyčítavých chyb. To je seznam toho, čeho bychom se rádi vyvarovali. Co jsme postřehli a vnímali. A viděli také jako něco, přes co cesta nevede.

~ nestačila na něj - ani fyzicky (to nám ostatně řekla sama), ale ani psychicky. Když po nás zablácený Vrtichvost skákal, táhl ji za sebou jak onuci a nebohá paní s ho snažila okřiknout s rezignací v hlase. 

~ též nám sdělila, že na něj nemá čas. Kolem kotce byly výkaly, jen nevíme přesně čí, dá se jen spekulovat. Těsně před cestou ho chtěla ještě vyvenčit. Když jsem jí dala vodítko do rukou, s Vrtichvostem na druhém konci, aby si s ním ještě udělala hezkou procházku a měli chvilku pro sebe, dovedla ho jen k autu. Možná jí už moc bolelo srdíčko. Nebo ho možná nebyla zvyklá tak moc venčit. 

~ na krku obojek a řetěz, i když byl na zahradě

~ prý záhadně po kastraci přibral

~ kromě komárů, kteří nás trápili všechny, se taktéž objevily u souseda děti, které vřeštěly u jeho kotce, takže tam nechtěl být. Mně ale přišlo, že má odpor k tomu místu celkově, hlavně, když se ho tam snažila bezúspěšně dostat. 

~ stejně tak začal extrémně línat 'jen v posledních dvou dnech'. Podsada na něm jenom visela. Dala by se vyndat i rukou. Srst mastná, plná lupů. 

~ když měl u sebe hračku, kterou si uzmul z kufru auta, už jsme se ho nemohli ani dotknout. Vrčel a byl napružený. Paní Záchova vzala mlsky a místo výměnného obchodu, hračka za mlsku, jenom odvrátila jeho pozornost, aby mu mohla nepozorovaně hračku vzít. 

Další dva body, které nás přece jen zarazily, ale otevřené k diskuzím:

~ bylo mi naznačeno, že si chvílemi nebyli jisti, jestli chce Vrtichvosta vůbec dát k adopci.

~ řekla nám, že neví, jestli si pořídí dalšího pejska, ale prý nejspíš ne. 

A protože se, už jen z povahy své profese, léčím cynismem, chtěla jsem ji říct, že příště možná už pro dalšího pejska, kterého nezvládá, nikdo nepřijede.

zdroj obrázku: http://garaze-haly.cz/

Rozhodně nechci paní Záchově nijak křivdit. Práce na něm muselo být neskutečně. Vytáhla Vrtichvosta z pekla. A tento fakt nám bere právo cokoliv ji vyčíst. 

Proto jsem nic neřekla, i když mě to vše znepokojovalo. Proto jsem ji upřímně a empaticky naslouchala a snažila se nabídnout útěchu, jak jen to bylo možné. Lépe to prostě neuměla. Naše světy jsou jiné, i když jsme na stejné planetě.

Paní Záchovo, děkujeme. Že jste se o něj starala, jak jen to bylo možné. Že jste mu dávala ze svého talíře, aby nehladověl. Že měl kde se skrýt před sluncem a zimou. Že jste ho pohladila. 

Teď je řada na nás. A my rezignovaný tón mít nebudeme. 

*Tedy občas možná ano... ale to jenom majinko.