Takže jsme to zvládli.
Naučil se s pomocí rad od Temné čůrat venku.
Nastalo to nejdůležitější. Socializovat se. Byl neustále na dvojím jištění, protože vzájemná důvěra se musí vybudovat, že?
Ale šlo to ráz naráz.
Nejdřív jsem s ním běhala s ostatními pejsky. Pak stopovačka. A nakonec na volno.
Už jsem věděla, že se bude vždycky držet toho poslušného pejska. Pouštěla jsem ho hrát si s pejsky dřív, jak Medvěd. Asi si prostě získal získal moji důvěru. Měl jednu fajn kamarádku, dobrmanku Lady. Byli schopní spolu řádit i ve velkých pařácích.
Jenže! Vrtichvost začal pást! A je jasné, že Lady se to přestalo líbit. A tak ztratil kamarádku.
Ale postupně získal sebevědomí. A začal nám vyjíždět na podobně veliké a podobně steré pejsky. Achjo. To řešíme doteď a uvidíme, jak se to vyvine. Jedna z mých teorií je to, že kastrovaní pejsci nejsou ve smečce, nejsou tolerováni ani snášeni. Jsou proste mimo smečku. Vrtichvostovi to pejsci dali předtím jasně najevo. Na začátku nikdy po nich nevyjel, jen se bránil. Přijde mi, že to dělá z úzkosti. Raději vystartuje jako první. Neútočí na ně ve smyslu toho, že by jim chtěl ublížit. Jen se je snaží odehnat a to víc než dost razantně.
Máme štěstí. Mnoho páníčků nechává své pejsky socializovat a hrát si na volno s ostatními.
Někteří jsou ale popravdě na pěst.
Je to asi o přístupu.
Smutně jsem se dívala z okna autobusu, když jsem viděla v parku holčinu, co vedla svého psa na vodítku, myslím, že to byl zlatý retrívr. Ocas svěšený, vůbec žádná radost z procházky. Táhl se za ní, nic neočuchal.
Nevadí, řekla jsem si, určitě má nějaký zdravotní problém. Dívala jsem se dál a zjistila jsem, že to je i tou slečnou. Šla, otráveně, dívala se do telefonu, v uších sluchátka. Bylo mi z toho pohledu smutno. Vždycky, když jdu s Vrtichvostem ven, jdu hrdě, napřímeně. Moje oči i uši skenují okolí i pejska, protože on sice má lepší smysly, ale já vidím svět z větší výšky. A to je celkem strategická výhoda.
Přesto je smutné, že se: "Dobrý den, může se s Vaším pejskem seznámit?" fráze kolikrát setká bez odpovědi, a to nemám zrovna mdlý hlas. Prostě má páníček sluchátka.
Proč, proboha???
Co ten pejsek udělal, že si nezaslouží Vaši pozornost? Že Vás nudí? Nemáte svůj den? A ani Váš pejsek Vám nezvedne náladu? Jakto? Já ať mám jakýkoliv splín, jdu s Vrtichvostem ven a je nám spolu prostě krásně.
To by mě s tou kastrací ani nenapadlo, ale je pravda, že od nás jsou všichni kastrovaní, až na fenečku od babičky, ale ona už je stará babka, žárlivka, tak ji tam raději naše hafany moc nevodíme, protože ji nechceme rozrušovat. :D Ještě malou Amy celkem snese, ale velkého Hanyska už ne. :D A zas u něj jsme vypozorovali, že se nechce moc snášet se psy. Je zvyklý být jen s fenami, tak psi mu asi nějak vadí. :D
OdpovědětVymazatJá na procházky chodím taky bez sluchátek a snažím se pozorovat, ale někdy je člověk zamyšlený nebo zabraný do hovoru s někým. :D A výjimečně jsem taky šla se sluchátky, ale měla jsem nasazené jen jedno a potichu a přišlo mi, že jsem snad víc ve střehu. :D
At chces,nebo ne,kdyz jdes s psikem na prochazku,musis byt ve strehu - at uz kvuli nebezpeci pribehnuti ciziho psa,aby si zabranila pripadne rvacce,tak i nekde mimi mesto,aby si psa stihla pripadne zavcas odvolat,kdyby nekde bezela srnka,zajic 🤷♀️
OdpovědětVymazatS tou kastraci nevim,nechali jsme fenu kastrovat po prvnim harani,nekdy v roce a trech mesicich.Predtim to byla takova submisivni cubicka,ted posledni dobou je vztekla a na kazdyho vetsiho psa steka 😂
Nemám ráda lidi, kteří mají svého psa puštěného na volno. Myšleno samozřejmě v okolí dalších osob (a psů). Zolinka hned po každém psu vyjíždí, takže ji vždy mám nakrátko. Jinak já sama psa nemám, max hlídám taťky Zolinku a kdykoliv jsem s ní šla ven, nikdy mě ani nenapadlo si vzít sluchátka. Potřebuju se soustředit a vědět, že se jí ani nikomu jinému nic nestane.
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Máš pravdu, tohle je smutné. Proč si tedy pořizovat pejska, když mu nedám lásku a potřebný čas a procházky s ním by mě ubíjely? To nechápu.
OdpovědětVymazatNicméně jsem zvyklá od našeho bývalého pejska, zaprvé to byl mix staforda a zadruhé byl většinu svého života za plotem, socializace nula. Zpočátku vyjížděl po všech pejscích. I když v mojí péči jsme docílili toho, že neomylně přišel na zavolání a pejsků si nakonec přestal všímat, stejně jsem byla zvyklá být na procházkách ostražitá. Chodili jsme na vodítku, až když jsme byli v lese nebo na louce, pustila jsem na volno. A zároveň hlídala, jestli někde nepřiběhne cizí pes. To jsem si Badíka zavolala a seznamovali jsme se pěkně pod mým dohledem.
Já, když jdu s naším psem na procházku, taky nenosím sluchátka. A neberu si je, ani když jdu někam bez psa. Mám strach, že bych snad přeslechla auto, které by mě pak přejelo. A psa většinou pouštím z vodítka málokdy. On je sice na většinu lidí a psů přátelský, ale nechci riskovat, že se mi zase někde vyválí v nějakých spradlavých sajrajtech. To on fakt dělá. :-)
OdpovědětVymazat